Je to zvláštní: jen málokdo by si v koutku duše nepřál mít opravdového přítele či přítelkyni, ale zároveň se zdá, že se všichni tomuto závazku „na život a na smrt“ snažíme podvědomě vyhnout: tak trochu jako smrti. Během společných konzultací se budeme věnovat filozofii přátelství a ukážeme si, že i taková „stará vousatá páka“ jako Aristoteles je dnes překvapivě více než aktuální. Jedny z mnoha otázek, kterými se můžeme v závislosti na Vašem zájmu zabývat, tak zní: může být „pravé“ přátelství, na rozdíl od „známosti“ či vlažného „kámošství,“ jen na chvilku? Máme své přátele opouštět, když pro nás přestanou být výhodní či když se s nimi názorově rozejdeme? A kde je vlastně hranice, kdy našimi přáteli a přítelkyněmi přestávají být? Anebo ještě jinak: proč je v srdci každého přátelství zakletá zrada, jak se s přátelstvím pojí smrt nebo proč je každý přítel nevědomým lhářem?